Morana
Cestou mrtvých poupat
černá Morana kráčí
v zádech mráz
a hejno vran
divá zvěř zalézá do svých doupat
a utichá zpěv ptačí
protrhla se hráz a do otevřených
bran
sype se sníh,jak peří
a vítr z ledových plání
hladiny jezer čeří
je slyšet ledový smích.
Na cestě zmrzlých těl
černá Morana leží
a vrány krákají
modře se lesknou
bílý sníh udělal co měl
přikryl vrcholky věží
a kdesi někdo potají
zazpíval píseň tesknou
po ledu malý koledník běží
psi už slintají
padá hvězda.
Na cestě mrazivého rána
černá Morana usíná
a vrány krouží
slunečním paprskům
na pospas dána
ne však čistá a nevinná
ledovým srdcem touží
po sněhu a vánicích
brání se spánku,
však voda na plicích
bere jí dech.
Z cesty blátivých stop
stříbrný potok spláchl Moranu
a zelenal se mech
v němž studený je hrob
a malý skřivan po ránu
vyletěl k nebi,
rozehnal mraky,
vítá jaro.