Cestou mrtvých poupat

černá Morana kráčí

 v zádech mráz

 a hejno vran

divá zvěř zalézá do svých doupat

   a utichá zpěv ptačí

protrhla se hráz a do otevřených

 bran

 sype se sníh,jak peří

a vítr z ledových plání

 hladiny jezer čeří

je slyšet ledový smích.

Na cestě zmrzlých těl

černá Morana leží

 a vrány krákají

 modře se lesknou

 bílý sníh udělal co měl

přikryl vrcholky věží

 a kdesi někdo potají

  zazpíval píseň tesknou

po ledu malý koledník běží

 psi už slintají

padá hvězda.

Na cestě mrazivého rána

černá Morana usíná

 a vrány krouží

slunečním paprskům

 na pospas dána

ne však čistá a nevinná

 ledovým srdcem touží

po sněhu a vánicích

brání se spánku,

však voda na plicích

 bere jí dech.

 Z cesty blátivých stop

stříbrný potok spláchl Moranu

a zelenal se mech

v němž studený je hrob

 a malý skřivan po ránu

  vyletěl k nebi,

 rozehnal mraky,

 vítá jaro.